Jednosměrka vs. přikázaný směr jízdy: Podobné značky, avšak s jiným významem!

Na první pohled mohou značky jednosměrné ulice a přikázaného směru jízdy působit podobně, přesto mají zcela odlišný význam a použití. V motoristickém provozu je důležité tyto nuance znát, jinak se můžete dopustit dopravního přestupku i bez zlého úmyslu.

Jak vypadá značka jednosměrky a co přesně určuje?

Značka „Jednosměrný provoz“ (č. IP 4a až IP 4d) patří mezi informativní značky a určuje směr provozu v daném jízdním pruhu nebo vozovce. Jedná se o obdélníkový modrý štít s bílou šipkou ve směru jízdy. Nejčastěji se s ní setkáváme na začátku ulice, která je určena pro jednosměrný provoz, a tedy je zakázán vjezd z opačné strany.

Hlavním smyslem této značky je upravit organizaci dopravy – zvýšit bezpečnost, plynulost a často i kapacitu komunikací. V jednosměrné ulici se vozidla mohou pohybovat pouze jedním směrem, přičemž parkování je obvykle možné po obou stranách, protože se nepočítá s protijedoucím provozem. Jednosměrky jsou často využívány v historických centrech měst, v husté městské zástavbě nebo v zónách s omezenou průjezdností.

Je důležité si uvědomit, že jednosměrka není přikázaný směr jízdy. Značka pouze informuje, že danou částí komunikace je možné jet pouze určitým směrem, nikoliv že tímto směrem jet musíte. V momentě, kdy se nacházíte v křižovatce a jednosměrka vede doprava, ale vy odbočujete vlevo (a je to povoleno), je vše v pořádku.

Co říká značka přikázaný směr jízdy?

Značky přikázaného směru jízdy (č. C 1a až C 3d) patří do skupiny příkazových značek a mají formu modrého kruhu s bílou šipkou, která ukazuje povolený směr jízdy. Zásadním rozdílem oproti jednosměrce je skutečnost, že tyto značky neinformují, ale nařizují – tedy řidič má povinnost řídit se směrem vyznačeným značkou. Porušení tohoto nařízení je považováno za přestupek.

Tyto značky najdeme typicky na křižovatkách, výjezdech z areálů nebo místech s komplikovaným dopravním řešením, kde je nutné jednoznačně určit, kam smějí vozidla pokračovat. Například značka „Přikázaný směr jízdy přímo“ (C 1a) zakazuje odbočení vlevo či vpravo, a tedy nutí řidiče pokračovat rovně. Pokud je na křižovatce značka „Přikázaný směr jízdy vpravo“ (C 2a), musíte zabočit doprava, i kdyby vám jiný směr přišel bezpečný nebo výhodnější.

Důležité je také rozlišit, že přikázaný směr jízdy platí pouze pro místo, kde je značka umístěna – tedy na rozdíl od jednosměrky neřeší dlouhodobý úsek, ale konkrétní okamžik ve vašem směrování.

Praktické příklady z provozu: Kde se s nimi setkáte?

Abychom rozdíl ještě více přiblížili, podívejme se na příklady z běžného provozu:

• Jednosměrná ulice: Jste v městské části, kde je kvůli šířce vozovky umožněn provoz pouze v jednom směru. Vjedete-li do ulice označené značkou IP 4a, musíte jet tímto směrem až do další křižovatky. Z druhé strany bývá obvykle značka „Zákaz vjezdu“ (B 2).
• Přikázaný směr vpravo na křižovatce: Najíždíte na hlavní silnici a značka C 2a vás nutí odbočit vpravo. I kdyby byla vlevo volná cesta bez dopravních komplikací, musíte směr dodržet. Tato značka tedy reguluje vaše rozhodnutí v daném místě, bez ohledu na to, co je dále.
• Jednosměrka s možností vjezdu cyklistů z druhé strany: V některých městech bývá pod značkou „Zákaz vjezdu“ doplněna dodatková tabulka „Mimo cyklisty“. To znamená, že cyklisté mohou jet i proti směru jednosměrky, ostatní vozidla nikoliv.
• Výjezd z parkoviště: Zde bývá často značka „Přikázaný směr jízdy vpravo“ – máte povinnost odbočit doprava kvůli bezpečnosti nebo kvůli dopravní situaci na přilehlé komunikaci. Nejste tedy v jednosměrce, ale platí zde jednorázové omezení směru jízdy.

Proč je důležité rozlišovat tyto dvě značky?

Přestože se značky jednosměrky a přikázaného směru jízdy na první pohled podobají svým barevným provedením a přítomností šipky, jejich funkce a význam jsou zcela rozdílné. Neznalost může vést nejen k nebezpečným situacím v provozu, ale i k pokutám či bodovému ohodnocení přestupku.

Kromě toho je nutné chápat, že v jednosměrce se lze (v případě neexistence dalších omezení) otáčet, parkovat po obou stranách a také předjíždět, což ve směrově omezených úsecích s přikázaným směrem jízdy mnohdy možné není. Naopak značka přikázaného směru má spíše okamžitý, jednorázový charakter a nerozhoduje o uspořádání dopravy v celém úseku.

Zvláštní pozornost by těmto rozdílům měli věnovat čerství absolventi autoškoly, řidiči v neznámém prostředí a také zahraniční motoristé, pro které mohou být české značky na první pohled matoucí.